ADS

Featured Posts

středa 27. listopadu 2013

Nový Zéland - země Maurů

Osady kultura vás provází od letiště přes všechny muzea a pamětihodnosti. Maorština je rovnocenný jazyk s angličtinou, oficiální brožury obsahují informace v obou jazycích a nejvíce osady osad se nachází kolem města Rotorua.Během pobytu na Novém Zélandu dělá našinci největší problémy časový posun.Hodiny si třeba posunout o 12 hodin dopředu, takže když se na Slovensku obědvá, tam je půlnoc, a naopak. Tento fakt mě pronásledoval ještě i po návratu do Evropy. O půlnoci jsem se vzbudil a měl jsem chuť nahlédnout do chladničky a dát si pečenou kachnu s knedlíky, o čem jsem často na Novém Zélandu snil.Ale jiné problémy v zemi, která má pouze čtyři miliony obyvatel, návštěvníka prakticky nečekají. Ve státě rozkládajícím se na dvou velkých ostrovech - Severním a Jižním a na množství maličkých, mě překvapila vysoká úroveň služeb a hojnost informací všude, kde se člověk ocitne. Například v supermarketu v hlavním městě Wellington je nad každým košem s ovocem vysvětlení o jaké ovoce jde, kde roste, jakou dosahuje strom výšku. Až jsem měl pocit, že se nacházím v botanické zahradě, ne v obchodě.Turistická informační centra jsou v každém, i v menším městečku. Nový Zéland by si Slovensko klidně mohlo vzít jako etalon na podporu turistiky ve své zemi.Původní obyvatelé přišli na Nový Zéland z východní Polynésie a nyní je známe jako Maurů. současnosti zde mají vážené postavení, které si pochopitelně museli postupně vydobýt zejména od Angličanů, kteří na Novém Zélandu dlouho panovaly. Osady kultura vás provází od letiště přes všechny muzea a pamětihodnosti. Maorština je rovnocenný jazyk s angličtinou a oficiální brožury obsahují informace v obou jazycích. Nejvíce osady osad se nachází kolem města Rotorua, kde si lze prohlédnout i představení osady tanců a zpěvů. Pro nás jsou Maoriovia známí z televize jako potetovaní divoši. Jejich potetované tváře opravdu na člověka zapůsobí. Současní Maurové se zapojují do hospodářství země, působí hlavně v turistickém ruchu, vyrábějí typické suvenýry, připravují zábavné představení.Vidět je i při výstavbě silnic a při zemědělství. Už nepřebírají zvyk svých předků potetovat si celou tvář, ale jen určité části těla. Osady kultura je fascinující, například jedním ze způsobů jak naznačují útočnost nebo výzvu do boje, je vyplazený jazyk Maurů, s nimiž jsem mluvil, jsou se svým životem spokojeni, problémy jim dělá jen jejich temperamentní naturel. Ten je důvodem, proč porušují zákony častěji než zbytek populace země.Nový Zéland je neodmyslitelně spjat s kiwi. Jde sice o ovoce ao ptáka, ale na finančních trzích se objevuje pojem kiwi dolar, tedy novozélandský dolar, sociální pojišťovna i banky nesou název kiwi av neposlední řadě různé noční i denní krémy ho mají v názvu také. Ty jsou opravdu vyrobeny z výtažků rostliny kiwi.Existence ptáka kiwi, který nežije nikde jinde na světě, je však ohrožena. Jeho zobák, jehož délka může dosahovat 20 centimetrů, dokáže ochránit jeho, ale vejce, které snese, s oblibou jedí více živočichy. Malé zvířátko, které importovali na Nový Zéland z Austrálie, pro výrobu kožešin se přemnožili a nemá přirozeného nepřítele. Proto proti němu se střídavými úspěchy bojuje člověk. Z rostlinstva stojí za zmínku stromové kapradiny, známé z dob dinosaurů. Když je člověk vidí, opravdu ho jakoby vtahují do historie. Jsou jimi pokryty zejména podhorské části v oblasti ledovců. Příběh Pán prstenů se zde natáčel právě kvůli zajímavé flóře. Na Nový Zéland můžete jít s cestovkou, která se o vše postará, ale bez problémů to není, ani když si koupíte doma jen letenku a pobyt si zorganizujete individuálně až na místě. Místní cestovní kanceláře a agentury jsou doslova na každém rohu.Nabízejí přírodní úkazy, sporty, scenérie. Ve visitor centru každého města najde návštěvník vše, co potřebuje - informace, kde bydlet, jak se tam dostat, ale hlavně, co všechno smíte vidět.Ubytovat se dá například v dobře vybavených kempech, které mají často i bazén.Kempy mívají obvykle společné toalety a společnou kuchyň. Ceny za výlety a atrakce nejsou nízké, vždyť například pouze 40-minutový průlet kolem vrchu Mt.Cook může vyjít na 250 až 400 novozélandských dolarů, což je asi 4 500 až 7 500 Kč. Ale pokud jste se již vybrali na druhý konec světa, stojí za to, do těchto výletů investovat.Jedním z nejnavštěvovanějších míst je Queenstown na Jižním ostrově. Bill Clinton o něm prý řekl, že pokud by nežil v USA, tak by určitě chtěl bydlet zde. Kromě toho, že je střediskem turismu, je zejména mekkou vyznavače adrenalinových sportů. Dá se zde vyřádit na různých modifikacích bungee jumpingu, zažít 360 ° obrat na jet lodi při vysoké rychlosti a spoustu dalších věcí. Koho extrémní sporty neoslovují, může se projet na historickém parníku po jezeře Wakatipu, při kterém Queenstown leží.Čeká vás oběd a překrásná scenérie, jaká se dá zažít jen na palubě lodi. Nad členitým městem jezdí lanovka, z níž ho máte jako na dlani. Každý večer se na náměstí u pobřeží shromažďují turisté, aby shlédli představení žonglérů z Irska.Atraktivní prostředí láká i developerů. Převýšené pobřeží nad jezerem je poseto vilami a již existují projekty na jeho další rozšiřování. Ani deštivé počasí neznamená, že se budete v Queenslandu nudit. Obchodní uličky jsou před obchůdky zastřešené, takže klidně můžete začít hledat výrobky Made in New Zealand. Určitě stojí za pozornost naturální kosmetika na kteroukoli část těla.Pokud máte štěstí, možná na parkovištích potkáte jednoho ze symbolů Nového Zélandu papouška kea. Proč právě na parkovištích? Jeho velmi zakřivený zobák mu slouží i na rozebírání těsnění na autech. Dělá to v domnění, že se dostane do auta, kde očekává potravu.

Muškaření na Novém Zélandu

Muškařský způsob chytání na vodních tocích mě vždycky fascinoval více než ostaní způsoby.Člověk, lovec, tam celou dobu sleduje dění na hladině a pod ní.Taktizuje a vyčkává.Vždy však to je jen polovina úsilí, kterou musí vynaložit, protože příprava na lov je neméně podstatná. Podstata muškaření spočívá v napodobení živé mouchy nebo jiného hmyzu, zda larvy vyrobením její kopie pomocí umělých nebo přírodních materiálů. V Evropě je tento způsob lovu velmi populární u zástupců všech generací.Někteří chodí na léty osvědčené místa, některým to nestačí a posouvají své hranice dál. Nesetkal jsem se ještě s rybářem, který by nesnil o muškaření na Novém Zélandu. Jen pár z nich si ten sen splní. Odjedou a zaplatí si službu domácích průvodců, zaplatí chaty a na lov jejich vozí vrtulník. Měl jsem štěstí, Andrej a Peter, které znám od střední školy, to chtěli trochu jinak. Expedice. Jižní ostrov Nového Zélandu.Naším hlavním záměrem bylo zdokumentování muškařského způsobu chytání ryb na tamních řekách. Podmínky, vodní poměry, charakter řek, velikostní strukturu pstruhů a jejich přirozené podmínky pro život. Celkově jsme na ostrově strávili 3 měsíce. Během nich se absolvoval okruh po celém ostrově. Chytali jsme na spoustu řekách a prošli mnoho kilometrů ať už pěšky nebo expedičním vozidlem. Vyprošťování auta z bahna nebo nánosů se stalo pomalu rituálem, ale díky již procvičení metodám se nám ho podařilo vždy dostat ven.Jiné byly situace kdy bylo třeba se na auto spolehnout více než kdy jindy. Horský přechod Nevis Pass k řece Nevis je tvořen štěrkovou cestou se strmými srázy na krajnici. Ostré zatáčky a cesta, stále ztrácející se v obloze, dokonale ověřila technický stav naší Toyoty.Celkově jsme na ostrově strávili 3 měsíce. Během nich se absolvoval okruh po celém ostrově. Program expedice byl jasný. Bez průvodců projít co nejvíce řek jižního ostrova. Ten jsme zvolili pro jeho menší osídlení, čili objevit místa, kde možnost setkání dalšího rybáře je v podstatě nulová. Z toho vycházela celá příprava tras a řek, kudy jsme se měli pohybovat. Celá naše pozornost byla orientována hlavně na pstruha potočního a pstruha duhového, kteří se v těchto zeměpisných šířkách dožívají obrovských rozměrů.Taraute, jak nazývají Maori pstruha hnědého (Oncorhynchus trutta) nebo pstruha duhového (Oncorhynchus mykiss) se stal našim dočasným svatým grálem, který jsme hledali během celého pobytu vždy, v co největším množství a mírách. Přestože Nový Zéland je považován za jedno z nejčistších míst na Zemi, v současnosti bojuje s několika ekologickými neduhy najednou. Strážným andělem ekosystémů je organizace Biosecurity of New Zealand. Dohlíží na prevenci proti invazním druhům organismů. Poté co před pár lety bylo na území Nového Zélandu dovlečené Didim (Didymosphenia Gemini), forma invazní vodní rostliny, která mění průzračné vody obou ostrovů na hnědou masu. Všechny vodní aktivity jako i rybářství jsou pod drobnohledem co se týče čištění vybavení, které přichází do přímého kontaktu s vodou.Postup a prostředky jsou veřejně dostupné a každý rybář je na to upozorňován.Pak už záleží jen na něm zda je bude dodržovat a zachovávat tak poslední nenapadené řeky neporušené. Co se týče rybolovu ten má také své regulativy. Většina řek Nového Zélandu mě denní limit chycených a odnesených ryb 1 maximálně 3 kusy, jen pár z nich má limity výše. Přesto ale drtivá většina rybářů propaguje Catch and Release (chyť a pusť) a domácí si cizinců váží více když zjistí, že to opravdu dodržují. Muškárili jsme na různých typech řek. Od divokých ledovcových po pomalé potoky s vodou sotva po kotníky. Některé řeky byly naplánovány jiné se zkusili náhodně. Jelikož výprava vyšla na jarní období v Evropě a podzimní na Novém Zélandu, část řek byla uzavřena z důvodu konce sezóny. Řeky o které jsme měli zájem my však byly otevřeny celoročně kvůli špatnému přístupu. Tím nemyslím přístup jen pro vozidlo. U řeky jako Mataura, ořízne nebo na řekách západního pobřeží se náročným stal i pěší přesun. Silný proud a kluzké kameny stěžovali postup proti nebo po proudu. Riziko bylo o to větší, čím více techniky jsme s sebou nesli. Desítky kilogramů stěžovali pohyb v korytě řeky, ale stálá hrozba utonutí některé technické výbavy ubíjela nejvíce. Každý úspěšný návrat do základního tábora znamenal zvýšené šance na úspěšný následující den lovu. Nalezení dobrého místa na základní tábor znamenalo usnadnění portýrské prací. Ne vždy to ale vyšlo podle našich představ, což se ale týká míst kde jsme základní tábory měli, nikdy se nemohlo vybrat lépe. Hodně krát desítky kilometrů od nejbližšího lidského sídla a od rušných cest av místech kde už žádná komunikace nevedla. Založení základního tábora, což bylo vlastně naše expediční vozidlo, se hned stalo rutinou.Po nalezeni vhodného místa průběh příprav byl vždy stejný.Nahodit na sebe rybářskou výbavu a jít na obhlídku řeky. Pár zkušebních hodů aby se druhy den, když už se šlo naostro, stihli ráno při snídani navázat ty správné mušky. Dále následovala tedy transformace expedičního vozidla na eraro ložnici. Po pár týdnech praxe se z celé procedury stal jakýsi rituál, kde každý věděl jaká je jeho role. V zadní části Toyoty se se sklopili sedačky a celá plocha se zpevnila dřevěnými bloky, na které se uložily matrace, čímž se získala plocha o šířce standardní postele. Veškerý materiál se uspořádal v interiéru auta, tak aby nezasahoval do prostor ložnice, který již tak byl více než miniaturní. Následovala příprava večeře pro posádku. Při vaření se střídaly všichni členové, podle toho kdo se na co specializoval. Potraviny, které měly delší životnost se nechávali na později. Po večeři se obvykle udělal čaj a oheň a každý se věnoval provizorní hygieně. Bandaska vody z řeky a par naplněných umělých lahví muselo stačit na umytí celého těla. Noci už bydleli chladné a voda z řeky také, proto hygiena byla vždy za doprovodu hlasitého funěním od zimy. Přestože jsme se snažili být mimo rybáři přeplněných řek, stávalo se, že občas někde v pustině se někdo ukázal. Vzájemné překvapení střídala přátelská komunikace. Na řece Ahaura to setkání bylo navzdory pokročilé hodině neobvyklé. Uprostřed noci se ozval rachot motoru a střelných zbraní. Vystrašení ze zbloudilých kulky jsme dávali znamení Čelní lampičkami o naší pozici. O půl hodiny nás už střelci učili chytat úhoři na rozpáraného králíka. Celý postup mi přišel zbytečně zdlouhavý hlavně po tom co jsem před pár hodinami ulovil úhoře na podkolenky. I když to nebyl záměr a stálo mě to pár vteřin nepředstavitelné hrůzy. Domácí obyvatelé nejen na řece Ahaura ale na celém ostove a hlavně v těch odľahleších částech byly velmi přátelský a navzdory izolovanosti velmi společenský. Dávali nám cenné rady, ať už šlo o přepravu, směr, nebo ohledně lovu. Kvůli tomu se původní plán cesty neustále upravoval.Naše cesta směřovala do stepních oblastí Otago regionu, cestou 77 jsme nabrali kurz Geraldine k jezeru Tekapo.Před námi se otevřely plánu a hornatiny regionu Catenbury v nádherných barvách. Cestou 8 přes Tvizel a Omaramu dále na jih. Ráz krajiny se rychle měnil. Přes jemně hornatý kraj Catenbury, přešel do prudkých kopců centrálního Otago kraje. Z rovných cest se staly prudké serpentiny a srázy. Lindis river, která byla našim dalším cílem byla ale na lov dost velká a dravá. Přes Cromwell, malé městečko jsme se pokoušeli dostat na řeku Nevis přes Nevis průsmyk. Od Manuheriky a Alexandry naše cesta pokračovala stále na jih směr Gore.Dokoupení zásob a šlo se dál, směr řeka Waikane a Mataura. Z těchto lesů vedla naše cesta dál, do Te Anau. Po cestě jsme vyzkoušeli ještě pár řek jako například ořízne nebo Mararoa river. Klenot řek jsme ale stále nenašli. Dalším cílem byl Queenstown. Cesta podle mapy, kterou jsme vlastnili (měla více děr než Petrovy přepálené gate) vedla přes Mossburn, Five Rivers, Athol, Fairlight. V Queenstown se jezera Wakatipu se vlévají dvě mohutné řeky Rees a Dart, ledovcové řeky na kterých by rybaření stálo akorát tak život. Naším cílem však byly řeky, které se vlévaly do Wakatipu na jeho odlehlé straně, Routeburn a Capless. Za Wanaka se zkoušela ještě Makarora river a po ní následoval už jen Haast a celý West Coast, jeho průzračné řeky husté lesy a sandlfies ktere byly to nejhorší co Nový Zéland má.Řeky západního pobřeží, Marlborough regionu a následně jižního pobřeží nám odhalili ještě mnoho krásných míst a úlovků. Mezi Kaikoura a Christchurch se naše výprava zastavila ještě na dvou řekách. Prošla ještě několik desítek kilometrů na túrách a ulovila ještě pár prstuhov z nich ale ani jeden nepřekonal původní velikosti. Rozhodli jsme se tedy ukončit hledání největšího pstruha na Jižním ostrově Nového Zélandu.Čtyři dny zbývající do odletu využít k uzavření všech věcí před opuštěním ostrova. I když 3 měsíce neustálých přesunů byly namáhavé a únava byla citelná co jednou více, nikdo z posádky toho ještě neměl plné zuby. Už během prvního dne v Christchurch, po ucítění městské atmosféry, každý z nás chtěl jít zpět na řeku. Znovu žít pouze na úkor základních lidských potřeb.

Austrálie - východní pobřeží

Strávil jsem tam dva celé dny a třetí den ráno nasedl na Premier autobus a vydal se na 9 hodinovou cestu doRainbow Beach . Užívat si život, slunce, pláže a moře v Sydney a na konci přes dva týdny i cestovat po východním pobřeží Austrálie, jsem si to teď v prosinci na 6 týdnů zopakoval. 4 týdny jsem si znovu užíval Sydney a dva týdny cestoval. Zde jsou mé zážitky z cestování.Z letiště jsem se přemístil místním autobusem asi půlhodinovou cestou do nejznámější části Surfers Paradise a ubytoval se v hostelu. Je to nejlevnější a nejflexibilnější forma ubytování při cestování. Zároveň tam potkáte spoustu mladých lidí z celého světa, se kterými si můžete večer pokecat při pivku, nebo se jít pobavit do města.
Gold Coast a jeho nejznámější část Surfers ParadiseJe známá tím, že má pěkné dlouhé pláže, lemující skoro celé pobřeží, a výškové budovy, sloužící buď jako exkluzivní rezidence nebo hotely pro návštěvníky s výhledem na moře. Připomínalo mi to americké Miami. Je to ráj surfařů, moře nabízí velké vlny. Plavat se zde sice nedá, ale zážitek z vrhání se do těchto vln málokde zažijete. Večer se dá každý den za určitý poplatek jít s více mladými lidmi autobusem do města a navštívit 4 diskotéky, na kterých je vždy dobrá zábava a úvodní drink zdarma. Strávil jsem tam dva celé dny a třetí den ráno nasedl na Premier autobus a vydal se na 9 hodinovou cestu do Rainbow Beach. I když cesta autobusem trvá více hodin, většinou máte pro sebe dvě pohodlná sedadla, na kterých se dá i nouzově vyspat vleže. Rainbow Beach je taková predstanica před dobrodružným výletem na Fraser Island, kde dostanete instruktáž o pravidlech a možnostech, které nabízí tento nádherný ostrov. Na Rainbow Beach je také sáhodlouhá pláž a čisté moře, jako stvořené k lenošení a koupání. Z hostelu jsme po skupinkách po 8 mladých lidí nasedli do terénního auta a vyrazili směr největší písečný ostrov na světě - Fraser Island , kam se přesouvá kompou..Nejdříve se vybere vhodné místo na stanování a pak si celá skupina rozloží stany. Přes den jsme se terénním autem přesouvali po pláži na nádherné sladkovodní jezera ve vnitrozemí ostrova, kde se dá i koupat, nebo na kopec s nádherným výhledem na pobřeží, či na přezkoumání ztroskotaného vraku lodi. V noci to žije zábavou na pláži a poznáváním lidí různých kultur. Na spánek mnoho času nezbude. Jídlo jsme si vařili sami, ale bylo ho dost a na moje překvapení i chutné. Po dvou nocích na ostrově a návratu velmi dobře padne jedna noc v hostelu na zregenerování, vyspání a nabrání sil na následný přesun do další destinace. Jelikož vzdálenosti v Austrálii jsou v jiných rozměrech než v Evropě, tak nějakých 1000 km je taková střední vzdálenost.Přesun autobusem z Rainbow Beach doAirlie Beach trval přes 14 hodin, ale polovinu z něj jsem "pohodlně" prospal. V Airlie Beach kotví množství lodí, kterými se chodí na výlety na Whitsundays Islands , nacházejícím se v pase Great Barrier Reef, čili korálovém útesu. Nachází se zde až 74 ostrovů. Dá se vybrat z jedno, dvou a třídenních výletů lodí.Doporučuji ten třídenní, neboť zažijete výlet na lodi, kde vám vaří jídlo, spíte v kajutě, přesouváte se mezi ostrovy, koupete se šnorchlujete a potápíte se.Takový zážitek je opravdu na celý život. Těsně pod vámi jsou koráli různých tvarů a před vámi se mihotají barevné mořské rybky. Po těchto všech zážitcích jsem se plný dojmů vrátil letecky do Sydney a užíval si ještě dva týdny slunce, moře a atmosféry v tomto krásném městě.

Nový Zéland

Procestoval jsem téměř celý Nový Zéland, severní i jižní ostrov. Cesta se dá zvládnout asi za 3 týdny. Pokud se rozhodnete navštívit jeden ostrov, bude Vám stačit 7 až 10 dní.Každý z nás někdy slyšel o Novém Zélandu a jeho úžasné přírodě. Vybavíte si detaily z filmu Pán prstenů anebo si představíte nekonečné množství ovcí. Ale jak tato krajina doopravdy vypadá?Procestoval jsem téměř celý Nový Zéland, jak severní tak jižní ostrov. Celá cesta se dá zvládnout asi za 3 týdny. Pokud se rozhodnete navštívit jen jeden ostrov, bude Vám stačit 7 až 10 dní. Když se zeptáte místních, který ostrov je hezčí, pravděpodobně uslyšíte odpověď Jižní ostrov. To se zdá logické, protože Jižní ostrov je větší a nabízí větší rozmanitost, není tak hustě obydlený jako ostrov severní. Z pohledu Evropana, který zná hory, jezera a pastviny se může lehce stát, že ho zaujme výrazněji ostrov severní.Christchurch, Tekapo, Mt. CookMá cesta začínala v největším městě jižního ostrova, Christchurch. Cestovali jsme autem ve dvou lidech, a to v měsíci lednu, což je na Zélandu hlavní sezóna a zároveň by mělo být nejteplejší počasí. Z Christchurch ležícím na východním pobřeží jsme se vydali křížem k pobřeží západnímu, které slibuje mnoho zajímavostí. Severně od Christchurch můžete narazit také na zajímavá místa, jako jsou horké prameny, tuleni apod., ale to nás čeká i na jiných místech naší cesty, a proto se vydáváme opačným směrem na jihozápad. První zastávkou je jezero Tekapo, které má nepopsatelně mléčně zelenou barvu a vypadá doslova jako namalované. Nedaleké vrcholky hor jen podtrhují atmosféru a dávají tušit jak bude vypadat naše další zastávka v Národním parku plném hor a ledovců. Zde najdete nejvyšší horu Zélandu Mt. Cook a také krásné treky vedoucí tímto parkem. My jsme si vybrali asi 4 hodinový trek, který vede horskou přírodou s výhledem na nedaleké ledovce. Vřele doporučuji tuto zastávku.Queenstown, Arrowtown, Milford Sound.Pokračujeme dále přes typické zélandské vesničky, kde benzinky i obchůdky často zavírají již v 5 hodin odpoledne. Kouzelná atmosféra kolem jezer a pastvin plných ovcí pokračuje až do Queenstownu. Nedaleko tohoto známého městečka jsme se zastavili v Arrowtownu, původně zlatokopeckém městečku, dodnes udržovaném v historickém duchu.Teď už nás ale čeká Queenstown, kouzelné město zasazené mezi hory a kaňony u břehu jezera. Toto městečko je vyhlášenou destinací pro turisty, nabízí nekonečné množství aktivit a výletů. Můžete vyrazit na horská kola, rafting, bungee jumping, skok z padáku nebo jen lanovkou na nejvyšší kopec a nádherný výhled do okolí. Městečko má kouzelnou atmosféru i ve svém centru, najdete zde mnoho restaurací a kaváren, v létě také pláž a v zimě slouží jako centrum pro okolní lyžařská střediska. Z Queenstownu se často vyráží na Milford Sound a přesně to děláme také my. Milford Sound je údajně nejhezčí mésto Nového Zélandu. Nachází se v srdci národního parku fjordů. Potíž bývá často s počasím, často prší a je mlha. Nezbytností je výlet na lodi, která vá s vezme mezi strmé soutěsky fjordů, kolem nesčetných vodopádů a uvidíte i tuleně. Většina turistů se shoduje, že i přes déšť a nevlídné počasí tento výlet lodí stál za to. Milford Sound je na naší trase trošku zajíždka a takl trávíme další den na cestě zpět do Queenstownu. Zde se již moc nezdržujeme a ujíždíme severně k vyhlášeným ledovcům.Wanaka, ledovec Franz Josef, PunakaikiProjíždéme typickou krajinou po západním pobřeží, odpočíváme v malebném městečku Wanaka, kde si u jezera dáváme typické Fish and chips  rybu s hranolkami . Život na Jižním ostrově ubíhá velmi poklidným tempem. Další den jsme již u obřího ledovce Franz Josef. Je jen málo ledovců na světě kde se ledovec plazí až těsně k zelenému lesu do nížiny.Za slunečného počasí je to nádhera, bílá masa ledu, která se třpytí do modra a s okolními vodopády a zeleným porostem vytváří krásnou podívanou. Doporučuji si zaplatit organizovanou tůru na ledovec samotný, což je velký zážitek. Od ledovců směřujeme dále k severu do teplejších oblastí. Čeká nás zastávka v Punakaiki, známém to místě západního pobřeží pro své „palačinkové skály“. Opravdu krásné místo, tak jako celá následující cesta po pobřeží dále na sever, s mnoha úžasnými vyhlídkami. Na několik dní se zastavujeme na úplném severu Jižního ostrova u vyhlášeného národního parku Abel Tasman. Toto místo jen podtrhuje pestrost Nového Zélandu, kdy jsme se v rámci jednoho ostrova přemístili od hor, fjordů, jezer, ledovců až ke krásným plážím. Tento národní park je opravdu nádherný, ať už si ho projdete pěšky nebo si půjčíte kánoe. Místní pláže s azurovou vodou patří k nejhezčím a na některých místech najdete dokonce i tuleně! Nedaleko Abel Tasman se naloďujeme na trajekt, který nás veze na Severní ostrov.Po několikati hodinové projížďce na trajektu dramatickou krajinou, se vyloďujeme ve Wellingtonu, hlavním městě Nového Zélandu. Po krátké prohlídce tohoto moderního města vyrážíme dále k severu. Blížíme se do krajiny sopek a geotermické činnosti. Za pěkného počasí ve středu severního ostrova čnít několik sopek. V okolí můžete vidět pastviny s dobytkem a ovcemi. Severní ostrov sám o sobě je více rušnější než ostrov jižní. Poznáte to na silnicích, četností měst a počtem obchodů a fast foodů kolem silnic. Pomalu se blížíme k národnímu parku Tongarino, kde můžete vyrazit na vyhlášený celodenní i vícedenní trek k sopkám a krásným jezírkům. Nedaleko už se rozléhá známe velké jezero Taupo, poblíž kterého již můžete narazit na geotermickou činnost v podobě horkých pramenů.Od tohoto jezera je to již kousek do vyhlášeného města Rotorua, které je zároven mekkou turismu. Celá oblast Rotoruy je ovlivněna vulkanickou činností, najdete zde mnoho parků vybudovaných na lávových polích, s jezery ze kterých stoupá horká pára, gejzíry horké páry, bublající bahna a siřičité pole, kde je půda zbarvena do všech barev. Bublající jezírka se spoustou dýmu najdete dokonce i v obyčejném parku uprostčed města. Turisti hojně vyhledávají horké lázně a koupele a my nemůžeme být vyjímkou. Ty tady najdete za menší poplatek na každém kroku. Rotorua je také centrem adrenalinových aktivit a původní kultury Maorských obyvatel. Navštívit můžete Maorskou vesnici nebo si třeba vyzkoušet zorbing, extrémní rafting apodobně. Rozhodně je to místo, kde se dá strávit několik příjemných dnů.Z Rotoruy se dá vyrazit různými směry. Na západ najdete obrovský labyrint jeskyní a vodních cest, směrem na východ zase známé vinařské oblasti. My však pokračujeme dále na sever, do nedaleké oblasti zvané Coromandel. To už jsme uplné v severní části Zélandu, teplé počasí podobné tropickému, což se projevuje na bujné vegetaci. Coromandel má krásné pobřeží a pláže, je jako stvořený pro koupání a relax, ale typické turistické resorty zde moc nenajdete. Vyhlášená jsou dvě místa, jedním je „Hot water beach“, kde si při odlivu na konkrétním místě na pláži vyhloubíte díru v písku a ta se Vám zaplní horkou vodou. Působí zde ještě pozůstatky vulkanické činnosti a voda je ohřívána z vnitra země. Je zážitek sedět si ve vlastním horkém bazénku a pár metrů před sebou mít studený oceán. Druhým známým místem je vyhlášená pláž „Cathedral beach“, některými považována za vůbec nejhezčí pláž na celém Zélandu. K pláži vede pěkná procházka po pobřeží. Odměnou je opravdu krásná pláž s azurovou vodou, zasazená mezi velkými vyčnívajícími skálami, které mohou připomínat katedrálu.Z této oblasti to již není daleko do největšího města Zélandu – Aucklandu. Moderní a dynamické město, kde se potkávají kultury celého světa má pěkný přístav a architekturu. Za zmínku také ještě stojí výběžek severně nad Aucklandem zvaný „Bay of Islands“, známou to turistickou oblast, kde najdete příznivé klima pro letní dovolenou a radovánky na pláži. Pro nás je konečnou stanicí Auckland, z kterého jsme odlétali do Austrálie.Nový Zéland je úžasnou krajinou. Těžko na světě najdete jinou zemi, která nabízí bětší přírodní rozmanitost. Stejně težké je vybrat jedno nejhezčí místo na těchto ostrovech.

Austrálie, toulky po krajině

Moje poslední dobrodružství bylo na cestách severního Queenslandu.Téměř měsíc strávený touláním se mezi městy Cairns a Karumba (městecko při usti řeky Norman, v oblasti zvané "Gulf of Carpentaria", byl plný novýchdobrodružství a zkušeností. Země na vychodni straně "Great Dividing range", (pohoří které oddělil teritoriální část pevniny od vnitrozemí a táhne se v délce kolem 5000km, od Cairns až na západ Victorie, kde je zakončené majestátního "Grampians"), je poseta nesčetnými poli s cukrovou třtinou a banánovníkových plantáží. Není nezvyklé se setkat také s čajovníkovými a kávovými plantážemi, které nabízeji své produkty v samoobslužných stáncích rovnou při cestě.Celá krajina v oblasti Savannah way je poseta milony termitich hnízd. Jsou různých tvarů, velikostí a barev. Velmi bizardně mi přislo vidět kousíček od sebe jedno absolutně červené a to druhé hnědé. Opravdu výborný ukazatel místního typu půdy.  V národním parku Undara, jsem strávil nádherné dva dny. Tisíce let dozadu, vychrlily místní sopky neskutečné množství materiálu. Okolí kráterů  Kalkan , je poseto lávových kamenů do vzdálenosti 500km a láva pokrývá okolni krajinu v okruhu 150km!Na těchto místech vznikly unikátní  lávové tuby ,což jsou podzemní tunely vzniklé během vulkanické činnosti. Nejdéle přístupné tuby  jsou dlouhé více než kilometr, stěny jsou vymalovány mistrovským uměním přírody a poskytuji útočiště mnohým druhům hmyzu a živočichů, zejména netopýrům, kteří zde žijí v obrovských koloniích!Undara NP, na mě zapůsobil velmi příjemné. Pokud se do této oblasti vyberete, jednoznačne si to nenechte ujít! Celý resort je vybaven na vysoké urovni, unikatni ubytování v historickych vlakových vozech, večerní posezení u vatry, úžasná divoká země,sice nejsem nadšencem turistických atrakcí, ale tato je opravdu vyjimkou!Během procházek okolím, potkáte množství živočichů a ptáků.Během výletu v lávovém tubách nám průvodce popovídat mnoho zajímavých příběhů, a mě velmi zaujala story o místních mikro netopýrech. Když jsme vcházeli do jedné z tub, v místě otvoru byl strom, ktery si průvodce pozorně ohledoval.Na otázku co hledá, nám vyprávěl příběh: během léta, v období dešťů,jsou netopýři nejvíce aktivní.V těchto dobách jsou jejich v tunelech  miliony a jsou úžasným zdrojem potravy pro jiné živočichy.Za soumraku je tento strom obsypán desítkami stromových hadů, kteří čekají na netopýry kteří vylétají.Musí být opravdu fascinující sledovat toto  divadlo života ! Z Undara NP, jsme pokračovali dále na západ a cestou se mi podařilo získat pár zajímavých informací o místních přírodních zdrojích Gemfields ,což jsou náleziště ruznych drahokamů. V malíčku městečku Mount Surprise, jsme vyzistili podrobnosti, a vybrali jsme se směrem na sever, do maličké osady se jménem O'Briens creek.40km přes místní divočinu, po prašné cestě plné volně se pasoucím dobytkem bylo opravdu velmi vzrušující. Mimochodem, cestoval jsem s dvěma Aussie guys, které jsem poznal na předešlých cestách. Jeden s karavanem a druhý s malým autobusem. Vždy jsem si zvolil s kým cestovat dle momentální chuti. Geoffry, 58R. více konzervativní, vždy hrdý dorazit do dalšího cíle před 5pm, aby mohl otevřít svou milovanou láhev Chardonnay,   Voda čistá jako křištál, protéká tímto malebným potůčkem. který se v období dešťů mění na dravou řeku. Lidé z kempu popisovali místa níže po toku jako absolutní ráj, ale když jsme neměli 4WD, nevěděli jsme jak se tam dostat. Ale jednou se sem jistě vrátím a prozkoumám tuto dream time country podrobněji. O'Briens creek, je naleziště různých drahokamů minerálů vzdáleně 40 km od Mount Surprise. Starý pán John, zřídil na svém pozemku caravan park, kde míří dobrodruhové z celé země. Předpokládám že je přístupný pouze v zimě, v období sucha, jako většina celého severu. Kempuje se přímo u malebné říčky, jejíž břehy jsou  vysázené u pláží pískem nebo žulovými balvany růžové barvy. Hned při prvním pohledu na hladinu vody, zůstává člověk zaražený! Na hladině pobíhají tisíce vodnich pavouků, a pod hladinou hejna ryb, rybiček, žab, krabů a kdo ví ještě čeho. Prostě tak živou vodu jsem jakživ neviděl! Oblohou poletovalo množství různych ptáků, opravdu dravci nádhera.Místní birds of pray se volají KITE, což je v našem jazyce sarkan, a nevím jestli jsou i u nás doma ale tunáků  tu bylo jako máku! Galah nám předváděli ranní a večerní divadlo v koloniích tisíců Rainbow lorikeet.  . O'Briens creek byl jako pohádka jako sen. Aboriginci maji přibehy ve kterých popisují tuto zemi jako zemi  ve které strávený čas je snem dream time  ano, toto bylo to místo, kde čas opravdu nehraje žádnou roli.

Křížem přes Nový Zéland

Nový Zéland je země přírodních krás a bezproblémového, klidného i rodinného cestování  , ale s klidem Mohu jen říct že ty 3 měsíce za to stáli.Zážitky z cestování jsou vždy nezapomenutelné a je až zarážející jaké detaily si vybavuji i s odstupem času. Přesně si například pamatuji na Izraelskou rodinku, se kterou jsem sdílel dočasný lodní domov na jezeře v hlavním městě Kašmíru - Srinagar. Na otázku znějící pana domácíh jak se Vám líbí Kašmír?  odpověděli téměř znuděně ujde to, ale kdo byl na Novém Zélandu, tak vše ostatní je jen slabý odvar!"I když to nebyla nijak významná věta, vynořila se mi z paměti po návratu z téměř 5 měsíčního putování Severní Indií a Nepálem, když jsem se seznámil s Terkou. Její kolegyně se od protinožců právě vrátila a byla nadšená, rozhodli jsme se tedy, že se do  této zajimavé země musíme společně podívat Na Nový Zéland se jako první, podle maorské pověsti, vydal mořeplavec Kupě kolem roku 1000 nl Pocházel z ostrovů dnešní Francouzské Polynésie původně Hawaiki .Maori, řídíce se jeho navigačními pokyny, se zde o 400 let později usadili. Tuto verzi potvrzují i současní archeologové, kteří odhadují první osídlení ostrovů v 13 až 14 století. Mezi prvními osídlenci byl kvůli nedostatku jídla častý kanibalismus. Později našlo toto sympatické zpestření jídelníčku uplatnění v mezikmenový pomstě a bojích - zajatci se prostě uvařili a snědli.První Evropan, který doplul k břehům Nového Zélandu, byl v roce 1642 Abel Janszoon Tasman, který má zásluhu na jeho současném názvu přesto, že na ostrovy nikdy nevstoupil. Dalším mořeplavcem v pořadí byl James Cook, který ostrovy obeplul.Názvy Cape Kidnappers nebo Young Nick 's Head, pocházejí z doby jeho objevitelských a průzkumných výprav.Kromě objevitelů lákal Nový Zéland i lupičů a jiné podivné existence. Začátkem 19.století sem spolu s Pater Samuelem Marsdenem, nechvalně známým svou brutalitou, přišlo křesťanství a Maori pomalu přecházeli na novou víru. Pochopitelně nešlo to tak hladce, Maori se mstili a rozbroje s bledými tvářemi došli tak daleko, až byly v rou 1831 povolání angličtí vojáci, v čele s guvenérom Jamesem Busby. Ten se svými smírným úmysly nebyl příliš úspěšný av roce 1838 ho vystřídal kapitán William Hobson, který má na svědomí text kontroverzní Waitangskej smlouvy. Tato smlouva umožnila britskému království nákup neomezeného množství pozemků. Docházelo k spekulacím s půdou, podporovaným Edwardem Gibbon Wakefield. Díky němu se na Novém Zélandu během 4 let usadilo 19000 Britů. Maori byli na své půdě vždy velmi úpatí a začali brzy projevovat svou nespokojenost formou tzv.. Maorských vojnen, trvajících téměř 40 let. Jejich slabina byla v nejednotnosti, mnozí přešli na britskou stranu a původní obyvatelé přišli o velkou část nejúrodnější půdy. V roce 1861 začala v oblasti Otago zlatá horečka, která přispěla k velké migraci obyvatelstva (hlavně zlatokopů) na Jižní ostrov. Deset let byl tok řeky Shotover považován za nejbohatší řeku světa.
Nový Zéland byl první zemí na světě, kde získaly ženy volební právo. Stalo se tak roku 1893 díky Richardu Johnu Seddon, přezdívanému král Dick.Udatná povaha Novozélanďanů se projevila během první světové války, v níž bojovali po boku Anglie proti Německu. Následná hospodářská krize v 30. letech připomněla Maorům život v chudobě, vývoz klesl o 40%. Během druhé světové války bojovali Novozélanďané na Krétě, Středním východě a Itálii, v roce 1951 uzavřeli vojenský pakt ANZUS s Austrálií a USA. 60. a 70. léta 20. století byly plné změn. Nový Zéland přišel o významné odbytiště ve Velké Británii, kam obvykle proudilo 55% domácí produkce a musel se přeorientovat na asijské trhy v Hongkongu, Číně, Japonsku, Taiwanu a Koreji. Byla zrušena branná povinnost a clo, státní majetek se rozprodal.V roce 1985 se postavil proti jaderným zbraním a lodím, čímž si znepřátelil USA. V politice se vystřídalo mnoho stran, až roku 1999 byla zvolena do funkce premiéra Helena Clarková z Labouristické   strany.Obecné informace Měna: 1NZD je asi 16 SKK, cca 50 euro centů Rozloha: 268 021km2.Počet obyvatel: 4 milionyJazyky: Anglický, Maorský a od roku 2006 je oficiálním jazykem i novozélandský znakový jazyk pro neslyšící.

Cestování po Novém Zélandu

Tolik tedy k historii ve zkratce, a já silně uvažuji, jak pokračovat dál, aby celý text dával alespoň trochu smysl. Na Zélandu jsme strávili spolu s přítelkyní 3 měsíce, které jsme poctivě procestovali. Mnoho pocestných, kterých jsme potkávali, nějaký čas pracovali a mezitím poznávali krásy Severního i Jižního ostrova. Pro ty, které zajímá práce, bude tento cestopis asi bezcenný, skutečně jsme šli jen za krásami přírody a vzájemným poznáváním.Nerad to přiznávám, ale ideální způsob cestování po ostrovech má tvar kovové krabice na čtyřech kolech. Minivanu nebo přímo vanu nevadí celodenní déšť ani jiná nepřízeň počasí, dá se zaparkovat a přespat v něm téměř kdekoliv. Paradoxně vychvalovat dodávku, ale my jsme si půjčili osobák. Není to z mé strany žádný podvod, prostě ke konci nám bylo jasné, že dodávka je v mnoha směrech lepší. Má však i pár nevýhod: Žere i trávu kolem silnice (prostě má vyšší spotřebu, ale benzín je zde levnější než u nás, cca 80 euro centů na litr), pronájem či koupě je dražší (cca 25 Eur na den, ale dá se sehnat i levnější). My jsme za osobní auto Toyota Corona v půjčovně zaplatili 8 Eur na den a to i s pojištěním! Velkým dilema zůstává, zda je výhodnější auto koupit a před odjezdem prodat, nebo zaplatit dražší pronájem auta na Zélandu jsou opravdu  levné). Při  třech měsících by se koupě finančně vyplatila, jenže my se v autech nevyznáme a pokud by se pokazilo, zbytečně bychom si znepříjemnili cestu.A ještě jedna potěšující zpráva pro sváteční  řidiče, ke kterým my oba nepochybně patříme. Převážná většina aut má automatickou převodovku. Pro nás to byla výhoda.  Není příliš příjemné jezdit po levé straně a  ještě dodržovat dopravní předpisy.Jiné varianty cestování jsou samozřejmě autobusy, které jsou ale poměrně drahé a nemyslím že by se tím něco ušetřilo. Navíc se člověk nedostane tam, kam chce a na Zélandu to platí dvojnásob. Na mnoho krásných míst autobusy prostě nejezdí.Cestování vlakem je čistá utopie, železnic je zde jako šafránu. Zbývá ještě stop, pro ty co mají hodně času. Tuto možnost na Zélandu nemám vyzkoušenou, asi to ale nebude příliš jednoduché.Silně individuální rozhodnutí, protože Nový Zéland má co nabídnout v každé roční době. Jsme u protinožců, na jaře mají podzim a když je u nás léto tak tam sněží. My jsme se rozhodli pro kompromis a Zéland jsme navštívili na přelomu jara a léta. Je málo turistů a chladnější počasí. Mnoho treků v horách je trvalých díky sněhu i častým srážkám, které dělají časté brody obtížnými až nebezpečnými. Začínají kvést stromy i květiny. Skoro z jara se dá levně půjčit auto. S koupí to bude asi těžší, většina turistů opouští Zéland na podzim.Spousta turistů jezdí hlavně během letních prázdnin a kolem vánoc.Na podzim  jsme tu sice nebyly, ale předpokládám že počasí je podobné jako v létě, jen trochu chladněji. Ale to si pro jistotu ověřte.  V zimě byl na Zélandu například známý český cestovatel Leoš Šimánek .Jeho cestopis naznačuje, že si to s rodinou řádně užili, turisté téměř žádní, a mírné klima Severního ostrova zaručuje, že zde nezmrznete. Extrémy počasí jsou ostatně na Zélandu blízké, je to přece jen ostrovní země.A teď by měl začít samotný cestopis. Věnuji ho 33 letému bezdomovci, se kterým jsme se dnes po práci povídali, když jsme bezstarostně seděli u Vltavy. Zdá se, že ani na druhé straně světa jsem příliš nezmoudřel a mnoho odpovědí na základní otázky života, smrti, zda prostého pochopení a pomoci zůstává ve mně nezodpovězených.Není reálné, abych popisoval podrobnosti každého dne. Seznam, který následuje, vyjmenovává přibližně naši trasu, rozhodl jsem se rozepisovat pouze místa, která se nám líbily nejvíce.  Auckland, Miranda, Wairere Falls, Matamata, Waitomo Caves, Marokopa Road, White Cliffs, New Plymouth, Taranaki, Tongariro Crossing, Wangarei, Wellington, Havelock, Abel Tasman NP, Cape Foulwind, Punakaiki Pancake Rocks, Greymouth, Franz Josef & Fox Glaciers, Gilespie Beach, Haast Pass, Oamaru, Shag Point, Moeraki boulders & lighthouse, Nugget Point, Canibal Bay, Curio Bay, Porpoise Bay, Slope Point, Invercargil , Steward Island, Rakiura Track, Te Anau, Key Summit, Milford Sound, Mount Luxmore, Queenstown, Glenorchy (NP Mount Aspiring), Wanaka, Matukituki valley (NP Mount Aspiring), Mount Cook NP, Peel Forest, Akaroa, Christchurch, Castle rocks, Arthur 's Pass, Hokitika, Hanmer Springs, Kaikoura, Nelson Lakes NP, Picton, Cape Kidnappers, Taupo, Craters of the Moon, Huka Falls, Rotorua, Tauranga, Hot Water Beach, Cathedral Cove, Coromandel, Shakespear Park, Goat Island, bay of Island, Kerikeri, Waitangi, Cape Reinga, Te Paki sand dunes, Houhora, Ninety Miles Beach, Kauri Forest Kingdom, Kauri Museum, Kauri Forest, Baylys Beach, Pouto Lighthouse, Helensville, Muriwai Beach, Auckland.

Marokopa Road

Díky naší neúnavné snaze vyhnout se hlavním tahem se seznamujeme s řadou vesnických, často jen štěrkových cest (nevím jestli budou v půjčovně aut rádi). Jednou takovou je Marokopa road, směřující dvě stopy z Waitomo k západnímu pobřeží. Po cestě nabízí řadu zajímavostí - Mangapohue Natural bridge je překvapivě přírodní most, ktery vznikl zřícením bočních stěn jeskyně. Na louce před ním se zas povalují horniny se zakonzervován fosíliemi. O pár kilometrů dál zastavujeme u vodopádu Marokopa Falls a navzdory nevelké výšce (36m) jsou to zatím nejkrásnější vodopády které jsme viděli. Konečně cesta končí a Terka si vyhřívá nohy v horkém černém písku sopečného pôvpdu v Marokopa Beach - našem prvním kontaktu s oceánem západního pobřeží, plného rybáře a všudypřítomných bláznů na čtyřkolkách.

Tongariro Crossing

Nacházíme se ve vulkanické oblasti Tongariro, sopky jsou zde prohlášeny za spící, rozhodně ne vyhaslé. Našim fotografickým cílem je zachytit při ranním světle křivky krásné hory-Ngauruhoe - známé také z trilogie Pána prstenů jako Horu osudu. Ze zkoumání mapy a 3D modelu v návštěvnickém centru se domnívám, že nejlepší pozice bude z vrcholu Tongariro, severně od Ngauruhoe.
Vstáváme tedy v 1.30 ráno a kolem 2h začínáme výstup po alpské trase zvané Tongariro Crossing. Svítí hvězdy, ale přece mi jen dělá starosti těžký mrak z jižní strany. Mlčky stoupáme v mihotavém světle se sílícím větrem nahoru. Výše již začíná padat sníh a krystalky ledu, ostré jako jehly, pokrývají zem, jsou ale křehké a po dostupnutí příjemně chrup. Obávaný mrak se přiblížil, s ním zadul prudký vítr, který si s námi pohrává jak se mu zachce, zejména na rovné ploše před posledním výstupem. Žádné velké nebezpečí ale nehrozí, naše oblečení neprofoukne a není zde příliš kam spadnout. Vystupujeme na vrchol Tongariro, ale pár desítek metrů pod vrcholem Červeného kráteru už to dál bezpečně nejde, odhaduji rychlost větru přes 100 km / h.Čekáme na východ slunce (Terka je v závětří, abyste se nebáli), ale ten se vlastně nekonal, jen na chvíli se mraky protrhly av Desné větru jsem udělal pár fotek, netuším co z toho vyjde, ostatně jako vždy.Sestupujeme tak rychle jako to jen jde, pod vulkán už svítá, ale my máme v zádech stále Metelica. Až daleko pod ním obdivujeme alpský terén této trasy při světle vycházejícího slunce. Kde jiní začínají, my jsme už skončili a za 2-3 hodiny v teple auta sledujeme vzdalující se horu.

Abel Tasman NP

Jeden z nejmenších národních parků na Zélandu nese jméno holandského mořeplavce Abela Tasmana. Ten sice na břehy ostrova nikdy nevstoupil (viz google pro zvědavce), přesto je po něm pojmenováno více zeměpisných bodů této ostrovní země. Po vylodění z trajektu na Jižní ostrov v Pictonu toužíme jen po tom, aby nám při kajaku skákali delfíni a mohli si pláčem tuleně po ploutvi.Park Abela Tasmana chrání a zahrnuje mořskou rezervaci kolem ostrova Tonga s kolonií tuleňů novozélandských. V Marahau sedáme na mořský dvojkajaku naplněný dvěma megakrosnami a dva dny pádlujeme na sever. První den spíme v kempu Anchorage, druhý v Onetahuti. Chybička se vloudí - nevzali jsme vařič, ale "místní" čínské instantní polévky se dají jíst i na způsob chipsů. Pokud někdo z Vás čítající někdy kajaky na otevřeném moři, tak vězte že úsek zvaný "Mad Mile" si své jméno zaslouží. Oba jsme první den mokří jako koťata, voda je studená a ani silné slunce nezahřeje před větrem. Terku balím na pláži do vodního pytle, zdá se že to alespoň proti severáku pomohlo. Fotit na kajaku a ještě se zrcadlovkou a teleobjektiv je des bes. Druhý den balancujeme na vlnách kolem ostrova Tonga, Terka drží směr abychom to někam nenaprali, já se snažím fotit tuleni, jsou to pěkné kousky, váží i přes 150 kg. Nesmí se k nim příliš blízko.Večer pro změnu nemáme pitnou vodu, ve snaze udržet kajak ve správném horizontu jsou ztráty typu uzávěr láhve směšné. Zdá se však, že zdejší voda z potoka je pitná.Pro ​​kajaky přišel water taxi a my se vracíme pobřežním chodníkem zpět. Cítím se jako na procházce, je to taky ten uhlazený zemitý stezka pro japonské turisty, ale pobřeží s tyrkysovou vodou je nejkrásnější jaké jsem kdy viděl. Škoda že je zima na plavání, ale přece jsme se dobrovolně namočili  teplota si nezadala s horskou bystřinou. Pěší pochod trvá také 2 dny.

Moeraki Lighthouse

Tentýž den, kdy jsme zkoušeli trpělivost tuleňů na Shag Pointe, ještě stíháme při západu slunce navštívit maják v Moeraki. Jen pár desítek metrů od něj se rozprostírá fascinující kolonie nejvzácnějších tučňáků na světě  žlutookého. Tito fešáci se téměř nebojí a při cestě k hnízdům nás míjejí sotva o pár metrů. Chvílemi nastavují své malé křidélka větru, snad aby se osušili po celodenním pobytu v moři, následně trochu směšné cupitat do svahu k hnízdiště. Zdá se, že nám dnes štěstí přeje, jen tak tak ještě stíháme nedalekého atrakci, Moeraki Boulders.

Moeraki Boulders

Podivné jílovité balvany, ležící u pobřeží v Moeraki, poutají pozornost turistů již odedávna. Je dost těžko pochopitelné, jak tyto dokonalé koule o průměru až 2 metry vznikly, nijak to ale neubírá jejich kráse, která naplno vynikne při odlivu. Vlivem moře se balvany neustále posouvají do hlubin a tak jednou jistě zmizí pod písečným povrchem, nebo podlehnou povětrnostním vlivům. Na pobřeží prý čekají na odhalení mořem další a další.

Milford Sound a Key Summit

V Invercargilu jsme na parkovišti před supermarketem vymlátili autobaterii zapomenutými světly, naštěstí ochoten kiwi nám to nakopl a tak nezbývá nic jiného, ​​jen jezdit dokud se nenabije. Večer se po pomalé jízdě ukládáme k zaslouženému spánku v autě za třídičkou odpadu nedaleko jezera Te Anau. Následující ráno po Chatovací v DOC office pokračujeme po jedné z nejkrásnějších scénických cest, Milford Road, ke konci Routerburn treku. Key Summit otvírá 360 stupňový výhled, počasí je krásné, ale večer se ochlazuje. Spíme v Gunns kempu zařízené pro potřeby pracovníků hloubících v minulém století tunel Hommer za extrémně těžkých podmienomk (jak vidno z fotek v místním minimúzeu). Tunel zpřístupnil veřejnosti pravděpodobně nejznámější přírodní atrakci NZ - Milford Sound, mořskou zátoku s fotogenický horou Mitre Peak. Jak se přesvědčujeme další dny, Milford Sound je krásný za hustého deště i slunečního dopoledne. Na lodi Sindbad nás tímto fjordem (ano, je to fjord a ne sound, starodávná chyba v názvu) převádí úchylný kapitán, který nepromešká žádnou možnost smočit osazenstvo vodopády, stékajícími po strmých skalách hor. Zblízka zde vidíme naše první delfíny, plavou současně s lodí.

Glenorchy

Téměř oslepeni leskem Queenstownu unikáme do horské krajiny v okolí Glenorchy, poklidným městečka na břehu jezera Wakatipu. Podnikáme tu pár krásných 1-2 denních túr.Skalním výstupem se při vyslovení jména Glenorchy jistě vybaví 4 až 5 denní trasa Rees Dart, na nás je to však příliš dlouho.  Po Daleys Hut. chůze je příjemná, kráčíme ale v údolí řeky Dart a výhledy jsou omezené.Na ty je naštěstí bohatší vrchol Mount Alfred, který šlapeme až večer následujícího dne, na západ slunce.
Asi nejkrásnější zážitek z této oblasti je poměrně málo známý Sugarloaf trek. Opět jdeme na večer, a jen po Sugarloaf pass, skýtající nádherný pohled na okolní hory.Vracíme se až po tmě a pod podemletými stěnami si Terka všimne  glow worms  -svítící červi z čehož máme neskutečnou radost. Pohled na ně připomíná oblohu se zářivými hvězdami a prostě se musí vidět! Tyto zvláštní červi mají na konci těla světélkující bod, jakousi světelnou past. Zmámený hmyz se chytí do lepkavého vlákna a červ má včas o potravu postaráno. Glow worm  jako takový je vcelku nechutný, malý, slizký a zemité barvy.

Mount Cook NP

Tento národní park by měl být nejkrásnějším na Zélandu, tedy alespoň co se hor týká.My ale máme opět smůlu, 3 dny vytrvale prší a hlavní vrchol, majestátní Mt Cook, jsme neviděli ani jednou. Podobně tomu bylo asi před měsícem z druhé strany Jižních Alp.Absolvujeme pár povinných procházek - Kea Point, Hooker Valley a skvělý Tasman Lake.V jezeře Tasman plavat obrovské kusy ledově sněhové hmoty, které se odlomily z Tasmanova ledovce, největšího na Zélandu. Pohled je to  v dáli i mlze fantasticky, přece jen ledovce každý den nevidíme.

Arthur 's Pass

Často se zamýšlím, proč mě hory tak fascinují, vždyť je to vlastně řádná dřina, dokud se člověk vydrápal nahoru a to nemusí být ani horolezecký výstup. Pravdou je, že po noci strávené v autě za teploty okolo 0 stupňů před informačním centrem v malé vesničce Arthur 's Pass nám pohyb přijde vhod, vybíráme si tedy 2 denní výstup na Carol Hut s přespáním ve stejnojmenné chatě za 5 NZD.Cesta vzhůru trvá namísto slíbených 3 hodin jen 1.5h, nevím jestli jsme už takoví našlapaný nebo se zmýlili, ale v poslední době se to stává docela často. Jak jinak, je zataženo a západ slunce se nekonal, a to jsme poctivě čekali v tom nečase do poslední chvilky. Ráno je to o trochu lépe a fotím pro jistotu všechno co mi přijde do cesty. Chata je na úžasném místě, kolem jen vysoká a nutno dodat zrádná tráva špatně se po ní chodí, jsou to trsy. Mám trochu obavy o auto, které jsme nechali na liduprázdných parkovišti nedaleko hlavní silnice, ale v infocentru nás ujišťovali že známého místního vykradače nedávno chytili a bude na 2 roky klid. Evidentně měli pravdu, auto nás po sestupu nedočkavě vítá a za chvíli už s chutí řeže ostré zatáčky.Tento malý  výlet nás navnadil, zkoušíme tedy ještě jednu chatu, tentokrát dokonce zdarma. Po příjezdu do Bealey 's Top Hut chápeme proč se za ni neplatí. Chata je pozbíjaná z hrubého dřeva a uvnitř pořádně vyuzená, ale přespat se tu dá. Z kopce nad chatou je fantastický výhled na vstup do Arthur 's Passu i okolní zasněžené hory.

Kaikoura

Na Kaikoura jsme se těšili už dávno a konečně jsme tady. Název Kaikoura, složený z maorských slov Kai (jídlo) a Koura (humr), sice napovídá o výskytu těchto mořských živočichů, ale dnes je toto malé pobřežní městečko známé hlavně díky pozorování největších savců současného světa, veleryba. Kupujeme lístky na lod a pár dní vegety v krásném okolí. Procházka od parkoviště s tuleni až ke hnízdišti vřeštivých racků člověka nenudí ani po třetím opakování  Výlet na velrybu nevyšel, kvůli neklidnému moři, přesouváme ho na další den, jenže s podobným výsledkem. Z krátké bojové porady vzešel následující plán: Na týden se vypaříme do NP Nelso Lakes, kde se budeme v ústraní modlit za zlepšení počasí.Tak se také stalo a po návratu z Nelson Lakes jsme velerybu viděli v plné parádě. Jsou to pořádné kusy a byli jsme k nim fakt blízko, na to se tak snadno nezapomíná. Jako přídavek naši loď honí stádo delfínů, vidíme i pár albatrosů.

Nelson Lakes NP

Konečně méně turistů, šťastně vydechujeme u jezer Rotoroa a Rotoiti. Zato přibylo pakomárů, asi v rámci zachování rovnováhy. Při Rotoiti rozbalujeme stan v kempu DOC, ale ve West Bay, kde není prakticky nikdo. Poplatky vybírá paní (7NZD za  osobu a stan, která cestuje se svým autobusem po Jižním ostrově už 6 let a tvrdí, že je ještě co objevovat.  Jinak ta záležitost s cestováním vlastním autobusem je vtipná. Pár podobných jsme již setkali a některá vozidla si nezadají s rodinným domem. Oddělená ložnice, kuchyň, obývací pokoj. Prostě luxus. Na Zélandu je několik firem, které předělují autobusy na zakázku, laciné to asi nebude.V obou jezerech žijí vzácní úhoři, někteří mají i přes 100 let. Údajně dosahují dospělosti až ve věku 90 let, ale nikdo mi to po návratu nevěří. Nejsou plaché a z dřevěného mola se k ním dá naklonit a škádlit je prstem na hladině. Varuji že koušou  Podnikáme ještě 5 hodinovou túru na horu, tyčící se nad jezerem, je odtud krásný výhled a téměř alpské prostředí.V nedalekém motelu trávíme naše první společné vánoce, mícháme bramborový salát a vzpomínáme, co asi dělají naši. V TV dávají alespoň něco vánočního a  tak snažíme  naladit si atmosféru. Vracíme se zpět do Kaikoura na veleryby snad konečně zaberou.

Cape Kidnapers

Tak a jsme opět na Severním ostrově, tentokrát byla cesta trajektem nečekaně příjemná, protože se uvolnily kabinky a natáhli jsme se na námořní lůžka. Míříme ke Cape Kidnappers, kde sídlí světově nejpočetnější kolonie terejů australských na pevnině. Přístup k nim, pokud tedy chcete jít zdarma, je možný jen 2 hodiny po vrcholném přílivu a třeba se vrátit maximálně za 5 hodin. Trasa po pobřeží, nad kterým se vypínají útesy, je dlouhá asi 10 km jedním směrem, dají se objednat traktory a jít se spoustou turistů na vozech, které tahají za sebou (Gannet tractor aventures). My jdeme poctivě pěšky a to 2 dny po sobě, pohled na ty krásné oranžovohlavý ptáky za to každopádně stojí. Pár desítek z nich hnízdí mino hlavní kolonie na místě zvaném Black Reef, dá se k nim dostat úplně na dosah ruky jen pozor mají ostré zobáky a neváhají je použít když se cítí ohroženy.Před výstupem ke hlavní kolonii leží na okraji pláže malý modrý tučňák má zlomené křídlo a tak ho předáváme do rukou průvodce společnosti Gannet Adventure Tractor.V nedalekém Napier se o něj postarají ve specializované nemocnici.

Cape Reinga 

Vstupujeme do vrcholné fáze našeho tripu a to navštívením brány do maorského podsvětí na mysu Reinga. Odtud prý odcházejí duše zemřelých, od toho keři na útesu před námi. Několik století starý strom pohutukavy zázračně odolává neustálému náporu větru a vln. A že ty vlny nejsou ledajaké. Právě s tomto místě se setkává Tasmanovo moře s vodami Tichého oceánu a div se světě, ono je to skutečně vidět.Vynechám detaily o spaní na parkovišti u majáku, protože jak zjišťujeme později, není to zde povoleno. Musím alespoň zmínit ty mračna komárů které nám to v noci spočítali za všech zneuctění Maorů, záhadně pronikly přes ventilaci a usadili se na otapetovaných střeše auta. Ani noční jízda s otevřenými okny v časných ranních hodinách nepomohla.Maják je ráno navzdory nočním potížím nádherný, tyčí se před námi v pastelových barvách vycházejícího slunce. V nedaleké zátoce s bílým pískem, Tapotupotu, si dáváme snídaně, zas mrzneme v moři a na pláži si házíme freesbee.

Te Paki sand duny

Ještě i ke konci tříměsíční cesty nás má Zéland čím překvapit. Písečné duny na západním pobřeží pro Te Paki jsou obrovské, i když s namibijský pouští se srovnávat nedají. Zkoumáme jejich pěšky, písek je tak horký, že i se sandály máme co dělat.Nechapem těch maniaků se sandboard, jakousi obdobou snowboardu, jen na písku.Navíc jim to moc nejde, akorát se namak dokud vylezou nahoru. Z vrcholků dun je vidět oceán a pár stovek metrů druhým směrem zelený les. Připomínám, že necelých 1000 kilometrů jižněji se vyskytují ledovce, na Zélandu je všechno pěkně pohromadě a to je na něm krásné.
Pouto LighthouseMáme před sebou ještě pár dní do předání auta, zdá se že přišel pravý čas na poslední jízdu štěrkovým povrchem. Ta se naskýtá posledních 30 kilometrů před vesničkou Pouto, skvělé je, že to odradí většinu turistů a kromě domacich zde nikoho není. Balíme batohy a jdeme nocovat k majáku Kaipara. Na pískovém podloží se nám nepodařilo ukotvit stan, navíc fouká silný vítr a tak jsme se vrátili do úžasného motor campu v pouţijte.

Muriwai Beach

Poslední zastávkou před návratem do Aucklandu je kolonie našich oblíbených ptáků, terejů, nedaleko Murawai beach na západním pobřeží. Pokud jste četli blog pozorně, jistě si pamatujete, že terejů jsme pozorovali a fotili iv jejich největší pevninské kolonii na světě, u Cape Kidnappers. Kolonie v Murawai je sice menší, ale umožňuje pozorovat hnízdící ptáky z nadhledu. Dva hlavní útesy poseté hnízdy s vždy hladovým opeřeným dorůstá trčí do moře a jsou bičováno obrovskými vlnami.Zůstáváme na západ slunce, sledujeme jako ptačí matka krmí vyvržením své mládě, jak se i terejů perou o volná místa a ostrými zobáky brání každý centimetr čtvereční.Jejich let je v silném větru ladný, přistání však nebývá vždy ideální a často je nešťastník atakován ostatními ptáky pokud netrefil své hnízdo přesně.Na pláži v povzdálí nadšenců oddávajících se kitesurfingu, relativně moderní zábavě, kde si na desce surfu pomáháte v pohybu ještě větrným drakem. Vypadá to neskutečně náročně, ale ti borci to prostě vědí a při správných vlnách a větru skáčou do výšky i několika metrů. Nový Zéland je země přírodních krás a bezproblémového, klidně i rodinného cestování a na celém území není žádný člověku nebezpečný tvor .

Po stopách Nema

Strávit pololetí v Austrálii a nevidět korálové útesy? Byli bychom blázni.A tak jsme se vydali po stopách Nema.Great barrier reef je nejrozsáhlejší korálový ekosystém na světě s jedinečnou strukturou žijících organismů, který lze pozorovat i z vesmíru. Zahrnuje 2900 individuálních útesů a 900 ostrovů táhnoucích se podél severovýchodního pobřeží Austrálie v celkové délce 2600 kilometrů. Od roku 1981 je zapsán v seznamu UNESCO a podle CNN je také jedním ze sedmi přírodních divů světa.Na toulkách australským pobřežím jsme se vybrali na jeden z ostrovů v pase Velkého bariérového útesu Lady Musgrave Island (nazvaný podle ženy Sira Anthonyho Musgrave - někdejšího guvernéra Queenslandu). Písčitý ostrůvek s rozlohou jen 14 hektarů, obklopen však nádhernou lagunou. Tento dokonalý ráj je domovem přes 300 druhů unikátní zbarvených ryb a 350 druhů korálů. Navíc je velmi snadno přístupný výletní lodí, která pravidelně jezdí z městečka Town of 177 leží na východním pobřeží, zhruba na půli cesty mezi Bundaberg a Gladstone).V rámci celodenního výletu z města Town of 1770 vás sem pouze za 90 minut snadno dopraví vysokorychlostní katamarán, který vchází přes korálový útes jeho jediným přístupovým kanálem a kotví přímo v laguně, vzdálené pouhých 300 metrů od ostrova.Není tedy divu, že tato polouzavřená korálová laguna patří k jedněm z nejvyhledávanějších míst milovníky šnorchlování a potápění. Během dne vás čeká vcelku pestrý a nabitý program, vybrat si můžete z různých aktivit, pro lenivejších příjemný odpočinek na plovoucím pontonu, pro zbytek šnorchlování v chráněné zóně průzračné laguny, rybaření nebo i potápění. V ceně výletu je zajištěn oběd formou bufetu, nechybí však ani občerstvení během celého dne.Stejným lákadlem v rámci programu je i procházka s výkladem po ostrově, který mě docela zajímavou historii. Koncem 19. století byl ostrov hustě osídlen ovcemi.Tehdejší badatelé jich tam zavlekli v dobrém úmyslu, že by mohly být potravou pro případných trosečníků. Během bouře na moři se několik lodí ukrývalo v mírných vodách laguny a protože najít vchod nebylo opravdu jednoduché, někteří zde i ztroskotaly. Takže, pokud by na ostrově ztroskotala loď, posádka by měla co jíst. A protože tu byly i kokosové palmy, nechyběly ani tekutiny. Co však nikdo nepředpokládal, nebo nevíme z jakého důvodu, nikdo z tehdejších návštěvníků ostrova ovce nejedl. A ty jen nabíraly na počtu a postupem let spásli zcela veškerou vegetaci na ostrově. Až v 70-tých letech 20. století se znovu podařilo vegetaci obnovit.V současnosti jsou primární vegetací na ostrově hlavně stromy Pisoni (Pisoni grandis) av jejím větvích si s oblibou vytváří svá hnízda jakási odnož ledňáčka tzv..white capped noddy. Pisoni má však velmi lepkavé semínka, které jsou potravou pro tyto ptáky a tak se většině z nich po určitém čase slepí křídla a následně hynou. A po dekompoziční  procesu se živiny vracejí zpět do půdy.Ostrov je také oblíbeným útočištěm želv, jako např.karety obrovské nebo kožatky velké v čase kladení vajíček. Své oblíbené odpočívadla mají pod vodou na korálových kráterech. Podle našeho průvodce na jednom takovém kráteru jednou napočítali až 12 odpočívajících želv. My jsme měli štěstí zahlédnout pouze jednu.Pokud byste se však chtěli cítit jako Robinson, samotný ostrov nabízí i možnost kempování. Poplatek za kempování je minimální, místo si však třeba rezervovat v předstihu, vzhledem k limitovaný počet nocležníků. Čeká vás tu jen kompostová toaleta, denní zásobování pitnou vodou a nespoutaná krása v ráji obklopeném enormním počtem ptáčků.Další zastávkou, kterou na východním pobřeží rozhodně nemůžete vynechat, jsou Whitsunday islands. 74 tropických ostrovů ohraničených velkým bariérovým útesem leží podél pobřeží na půli cesty mezi městem Mackay a Townswille.Vstupní branou Whitsundays je Airlie beach. Spolu s širokou nabídkou ubytování, od luxusních hotelů s výhledem na pobřeží až po karavan a kemping parky, obchodníky se suvenýry a hospůdkami, je ideální základnou pro zábavu a dobrodružství Cestovní kanceláře a agentury nabízející služby od ubytování, celodenních výletů, sportovních aktivit nebo pronájmu jachet, najdete na každém rohu. Program či balíčky služeb se dají různě kombinovat, čili během jednoho dne vidíte vše, co chcete.Možnosti dopravy jsou od luxusních jachet, výletních lodí, plachetnic až po menší motorové čluny či rafty. My jsme volili raft a opravdu to stálo za to. Jeho výhodou je, že může kotvit i na místech, kam se s velkou lodí nedostanete.Jakýkoli program si vyberete, určitě nevynechejte Whiteheaven beach, která patří k jedné z nejkrásnějších pláží světa. Pláž s celkovou délkou přes 7km a bílým křemičitým pískem, který vás nikdy nespálí, se nachází na největším z těchto 74 ostrovů se stejnojmenným názvem Whitsunday island. Neméně populárním místem ležícím na severním okraji Whiteheaven beach je i Hill Inlet, nádherně zbarvená zátoka.Pokud se už rozhodnete trávit dovolenou na jednom ze 74 ostrovů, tak vězte, že obydlených je jen 8 z nich. Přesto si je opravdu z čeho vybírat. Od luxusních resortů jako jsou například Hayman, Hamilton nebo Lindeman Island, kde rozhodně nechybí privátní laguny, nádherné pláže, sportoviště a nákupní centra, nebo menší, než je daydream, long a south molle island, které se svou nabídkou aktivit a služeb určitě nezaostávají.Pokud máte trochu hlouběji do peněženky a stačí vám i nenáročné ubytování turistického typu nebo jen místo pro váš stan, ideálním místem je Hook Island, který jsme si vybrali my. Maličký resort s bazénem se slanou vodou, jídelnou, barem, kuchyňkou pro kempujcí ale hlavně s korálovou zahradou přímo před vaším stanem.Pokud však dáte přednost naprosté samotě, za symbolický poplatek můžete kempovat na plážích azurového moře i na neobydlených ostrovech Whitsundays, v tzv..bush kempech. A také na jedné z nejvíce vyhledávaných plážích na whiteheaven beach. Je několik společností, které vám zajistí transfer a pitnou vodu a vy se již nerušeně můžete oddávat relaxu nebo bádání podmořského světa.